Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výsevy semen patří mezi základní techniku množení masožravých rostlin. V české a zahraniční odborné literatuře se bohužel o výsevech masožravých rostlin moc nepsalo, starší výsevní a pěstitelské postupy zastaraly a mnohým pěstitelům stále chybí cenné praktické zkušenosti.Drosera sargentii K napsání tohoto rozsáhlého článku jsem byl inspirován vlastními zkušenostmi a nápady různých “experimentátorů”, kteří neváhali vyset ty malé porce draze objednaných semen ze zahraničí do jiných, nestandardních podmínek, s velkým rizikem, že o ně přijdou a kteří přesto byli úspěšní. Během svého téměř desetiletého pěstování masožravých rostlin jsem vysel několik stovek porcí semen, z různých končin světa a ne vždy jsem měl s výsevy úspěch. Udělal jsem také mnoho pěstitelských chyb. I proto vznikl tento článek. Žádný i ten nejlépe napsaný návod však není dokonalý. Hledejte vlastní metody, experimentujte a podělte se o své zkušenosti s ostatními. Jen tak se nám podaří jít stále kupředu. Budu vděčný za jakýkoliv komentář či zkušenosti týkající se této problematiky, neboť bych rád tento příspěvek ještě doplnil v budoucnu o nové poznatky. Můj velký dík patří nezkrotnému “experimentátorovi” Janu Flískovi, který se na psaní tohoto článku významnou měrou podílel, dále pak Víťovi Čejkovi a Vlastiku Rybkovi za jejich kritické připomínky. Nechť Vám vyklíčí i to poslední semínko!

I. Základní požadavky na výsev

Nádoby: Semena masožravých rostlin se vysévají do nádob průhledných, uzavíratelných a snadno umyvatelných. Tento předpoklad nejlépe splňují různé sklenice (např. zavařovací) nebo misky či krabičky z umělé hmoty. Všechny nádoby je nutné před výsevem dobře vymýt, protože čistota je základním kamenem úspěšného výsevu. Výsevy se taktéž provádějí do umělohmotných květináčků za předpokladu, že jsou umístěny např. do akvária, přikrytého z větší části krycím sklem (viz. kapitola Umístění a světlo).

Vlhkost: Semena se vysévají na povrch vlhkého výsevního substrátu při 60 - 100% vzdušné vlhkosti a ve většině případů se nezasypávají! Semena lze do substrátu jemně přitlačit. Masožravé rostliny klíčí na světle. V případě potřeby se zalévá ze spodu sterilní (převařenou) vodou, nejlépe měkkou, nebo destilovanou, aby byl substrát stále vlhký. Jakmile semena vyklíčí ve většině případů vyžadují postupné otužování větráním a pokles relativní vzdušné vlhkosti na 60-80%.

Teplota: Většina masožravých rostlin klíčí při teplotě 17 °C - 35 °C. Pozor na přímé sluneční světlo, teplota nad 40 °C je pro výsevy a zejména vyklíčené semenáčky kritická! Některé druhy je však nutné před vlastním výsevem stratifikovat. Jedná se o vystavení semen chladu, nebo žáru, aby se odbouraly látky, které klíčení brzdí. Bez této procedury by klíčení probíhalo pomalu a rozvlekle, nebo by ke klíčení nedošlo. Mnoho druhů také vyžaduje pro úspěšné vyklíčení kolísavé denní a noční teploty. Pravidelné změny teplot mohou vyvolat spontánní klíčení, což bylo prokázáno u mnoha druhů MR. V poslední době se velmi osvědčilo používání kyseliny giberelové jako stimulátoru klíčení semen. Tato látka odbourává teplotní a chladovou dormanci a vede k jednotnému klíčení i u velmi obtížně klíčivých druhů (Byblis gigantea, Genlisea, Heliamphora, Nepenthes, Sarracenia atd..). Do připraveného roztoku se čistá semena namáčí na 24 hod. a po této době se vysévají tak, jak je to běžné pro jednotlivé druhy.

Substrát: Jako nejlepší substrát se pro výsev MR používá čistá vláknitá rašelina, často s malou příměsí křemenného písku, praného říčního štěrku, a nebo perlitu. Někdy se také používá nasekaný živý rašeliník, zvláště pro velmi háklivé druhy (Darlingtonia, Heliamphora, Nepenthes). Na dno nádoby nasypeme drenáž, nejlépe z 1 cm vrstvy křemenného písku. Kvalitní vláknitá vrchovištní rašelina je téměř sterilní (neobsahuje zárodky mikroorganismů - zejména bakterií a spóry plísní) a je nemožné, že začne plesnivět.

Umístění a světlo: Semena lze vysévat do uzavíratelných průhledných nádob (sklenice nebo plastové misky), do květináčků umístěných v akváriu nebo do podmisky přímo na okenní nebo skleníkový parapet. V bytových podmínkách pro výsevy volíme jihovýchodní nebo jihozápadní expozici. Všechny výsevy vyžadují osvětlená místa a ochranu před přímým sluncem z důvodu možného přehřátí výsevního prostoru. Dostatek světla je důležitou podmínkou zejména pro další růst vyklíčených semenáčků. Je taktéž možný (a někdy i vhodnější) výsev s použitím umělého světla (zářivky, úsporné žárovky...). Osvětlení výsevů se volí mezi 10-16 hodinami denně a vzdálenost zdroje světla od výsevů v rozmezí 10 - 20 cm. Postačí běžný typ bílého denního spektra, nejlepší je však použití speciálního osvětlení, pro pěstování rostlin, s upraveným světelným spektrem (převažuje modré a červené spektrum).

Přesazování a aklimatizace: Semenáčky je nutno přesadit pokud se tísní, nebo mají-li alespoň tři až pět lístků, což je asi za 1-9 měsíců od výsevu. Ihned po přesazení je nezbytné udržovat vysokou vzdušnou vlhkost, pro lepší aklimatizaci malých semenáčků. Jakmile jsou rostlinky větší, otužují se mírným větráním, což je asi za 1-6 týdnů od prvního přesazení. Pozdější snížení vlhkosti na 60-80% je velmi důležité, neboť může docházet k poléhání rostlin a houbovým nákazám, což je následek vysoké vzdušné vlhkosti.

Doba výsevu: Semena masožravých rostlin se nejlépe vysévají časně na jaře (únor - duben). Přesto je však lze vysévat v kteroukoliv roční dobu. Semenáčky jsou však velmi háklivé na nedostatek světla, proto je vhodné výsevům v době kdy je světla málo přisvětlovat. Semena lze vysévat taktéž v zimě a to pod umělé osvětlení.

Klíčivost a klíčení semen: Semena masožravých rostlin si zachovávají dlouhou dobu klíčivosti. Obecně je několikaletá a může přesáhnout i desítku let. Pro zachování dobré klíčivosti je důležité vhodné skladování semen a to v chladničce při 0 - 7°C, v papírových nebo plastových sáčcích. Pinguicula acuminata Semena by se neměla skladovat v absolutně suchých podmínkách (což je stejně téměř nemožné), neboť určitá vlhkost (30-50%) významně pozitivně ovlivňuje životnost semen. Semena evropských tučnic skladujeme v roztoku sterilní vody. Klíčivost semen např. u rodu Drosera je při "chladném" skladování i 10 let. Nejmenší dobu klíčivosti mají semena rodu Nepenthes a evropských druhů Pinguicula. Výsevy vyžadují trpělivost. Některé masožravé rostliny vyklíčí i za jeden až tři roky po vysetí! (Drosera, Nepenthes, Sarracenia) Klíčení lze úspěšně stimulovat použitím kyseliny giberelové a vhodné formy odstranění dormance. Klíčení některých masožravých rostlin bývá někdy záhadou. Zatímco běžnější druhy klíčí spontánně za několik dnů, jiné neklíčí celé měsíce. Příjemná také není rozvleklost klíčení, kdy např. všechna vysetá semena Sarracenia jsou schopny vyklíčit i za rok a půl od výsevu. Vybudit klíčení některých semen je mnohdy jen otázka experimentů, náhod a trpělivosti. Přes to jsou známy některé triky, které budou popsány u jednotlivých druhů, jak semena "donutit" ke klíčení. Jedná se zejména o vystavení výsevů (nebo jen samotných semen) různým změnám teploty (od chladu po žár), použití kvalitní stratifikační metody (na sucho, na vlhko), vymytí inhibitorů klíčení, či zvýšení stimulací hladiny giberelinů. U mnohých druhů semen tak již dnes lze doporučit alespoň jednu účinnou metodu pro úspěšný výsev.

Umělé stimulování klíčení semen použitím kyseliny giberelové: Gibereliny byly v rostlinách objeveny v padesátých letech a patří do skupiny rostlinných hormonů. Jsou to slabé, stabilní organické kyseliny, bílé krystalické struktury, které chemicky patří do skupiny terpenů. Dnes je známo asi 90 různých molekul s giberelinovou strukturou. Stále ještě probíhá intenzivní výzkum giberelinů, přesto mnohé aspekty jejich působení nebyly ještě zcela uspokojivě objasněny. Semena mnohých rostlinných druhů vyžadují pro úspěšné klíčení působení nízké, nebo vysoké teploty po určité období, tzv. teplotní stratifikaci. U většiny těchto semen lze dormanci (klidové období) překonat také aplikací giberelinů. Dormance bývá vyvolána zejména přítomností různých druhů inhibitorů jako např. kyseliny abscisové (ABA) a zřejmě vzájemný poměr giberelinů a inhibitorů klíčení (ABA, auxiny) rozhoduje o tom, jak dlouhá dormance bude. Během stratifikačního chlazení dochází postupně k odbourávání inhibitorů klíčení (ABA, auxiny, atd.) a růstu hladiny giberelinů. Kyselinu abscisovou lze velmi účinně ze semen "vymýt" vodou. Semena evropských druhů tučnic (Pinguicula) klíčí za několik dnů bez nutnosti chladové periody, pokud je vyséváme přímo do vody. Skladování semen tohoto rodu ve vodě, které souvisí s odstraněním ABA, při nízkých teplotách, významně prodlužuje klíčivost semen až na několik let. Zdá se také, že hromadné klíčení semen D. arcturi pozitivně ovlivňuje trvalejší zaplavení výsevu vodou (pouze do výšky výsevního substrátu) a změny teplot. Uměle aplikované použití giberelinů pro odstranění dormance semen má význam, pokud v semenech převažují inhibiční látky zvláště typu auxinů. Giberelin může také nahradit potřebu světla při klíčení. Pro stimulaci klíčení semen masožravých rostlin se nejlépe osvědčilo použití 0,1% roztoku kyseliny giberelové (GA3). Žádaný roztok se připraví rozpuštěním 1g GA3 v 1 litru sterilní destilované vody. Čistá semena se máčí v tomto slabém roztoku kyseliny 24 hodin (semena která mají silné osemení máčíme déle, maximálně 3 dny), za občasného protřepávání a při pokojové teplotě. Poté semena vyséváme tak, jak je to běžné pro jednotlivé druhy. Připravený roztok se uchovává v chladničce (1 °C), nebo zmražený a lze ho několikrát použít. Tato metoda přináší významné a prokázané úspěchy při klíčení "obtížně klíčivých" semen rodů Byblis, Drosophyllum, Drosera, Genlisea, Heliamphora, Nepenthes, Sarracenia atd. Výhodou použití GA3 je jednotné klíčení všech semen a podstatné zkrácení, nebo odbourání doby dormance, kterou jinak semena pro úspěšné klíčení nutně vyžadují.

Plísně, jiní škůdci a řasy: Pokud výsev napadne plíseň je nutné, odstranit zdroj nákazy. Někdy je vhodné snížit vzdušnou vlhkost. Pokud se plíseň dále šíří, nebo byla odhalena pozdě a je kontaminována větší část výsevu je nutné provést postřik systémovým fungicidem. Také lze použít jemné zaprášení napadeného místa práškovým fungicidem. Čistota semen, výsevních nádob, převařená (sterilní) zálivková voda a kvalitní rašelina významně minimalizuje riziko vzniku kontaminací. Některá semena jsou samovolně kontaminována různými mikroorganismy, je tedy vhodné pořádně je propláchnout ve vodě s přídavkem fungicidu, nebo v slabě růžovém roztoku hypermanganu. Použití "chemie" omezujeme na nezbytně nutnou mez. Stává se, že si výsevní substrát oblíbí larvičky drobných mušek, či jiný drobný hmyz. V tomto případě byl použit nekvalitní substrát (stává se to zejména při použití živého rašeliníku) a nezbývá než použít vhodný insekticid. Pokud výsev zaroste řasou nebo mechem, pak byl opět použit špatný a kontaminovaný výsevní substrát. Řasa často potlačí růst malých rostlinek a jiným nedovolí vůbec vyklíčit. Chemické řešení tohoto problému neexistuje, někdy je vhodné snížit vlhkost, ale optimální řešení tohoto problému není prozatím známo. (Zaznamenal jsem v kaktusářské literatuře zmínky o inhibičním vlivu dřevěného uhlí, nebo 1% roztoku Chinosolu (fungicid; běžně již není v ČR v prodeji) na růst řas, bohužel na výsevech masožravých rostlin jsem toto dosud nevyzkoušel.) Úplnou likvidaci spór plísní, řas, mechů a škůdců lze docílit sterilizací výsevního substrátu v páře Papinova hrnce. Substrát se umístí do uzavřených mikroténových sáčků nebo skleněných nádob a nechá se propařit 20-30 minut. Tato metoda likviduje i žádoucí půdní mikroflóru a prozatím se často nepoužívá.

Stratifikace: V rostlinných procesech fungují vždy určité biologické hodiny. Nejinak je tomu u semen. Některá semena masožravých rostlin potřebují určitý více či méně dlouhý impuls, pro odblokování inhibitorů klíčení a pokud následně nastanou příznivé podmínky, dojde k jejich vyklíčení. Stratifikace je vystavení semen chladným nebo naopak vysokým teplotám po určitou dobu a tím přerušení dormance (klidového období). Chladová stratifikace se používá pro druhy pocházející z takových částí světa, kde se v určitém období v roce (v zimě) ochlazuje k nule, nebo mrzne. Týká se to zejména evropských, severoamerických a novozélandských druhů MR rodů Darlingtonia, Dionaea, Drosera, Pinguicula a Sarracenia. Semena se vysejí na vlhký substrát (tzv. metoda "na mokro"), jak je to běžné, do připravených nádob nebo květináčů a ponechají se při pokojové teplotě 1-3 dny. Poté se výsev přesune do ledničky (0-5°C) na 6-8 týdnů. Nezbytná je pravidelná kontrola výskytu plísní a v případě nutnosti je potřeba výsev ihned ošetřit fungicidem. Po uplynutí této doby se výsev z ledničky vyjme, umístí na světlé místo a zachází se s ním běžným způsobem. Horší výsledky poskytuje tzv. metoda "na sucho", kdy se suchá nenavlhčená semena vloží v papírových sáčcích do ledničky při 0-5°C na 6-8 týdnů. Dionaea muscipula Po uplynutí této doby se vysejí běžným způsobem. Další metoda, která poskytuje dobré výsledky, počítá s využitím kolísavých nízkých teplot (0-15°C) časně z jara (duben - květen). Běžně připravený výsev se umístí na 6-8 týdnu do venkovních podmínek (balkon, zahrada). Po uplynutí této doby se výsev přenese do běžné kultivace. Nejlepší výsledky při překonání dormance lze dosáhnout s kombinovanou metodou "vlhké" stratifikace a použití kyseliny giberelové. Při použití jakékoliv metody je velmi důležité stratifikovaná semena několikrát kontrolovat a při případném výskytu plísní včas zasáhnout. Stratifikaci při teplotách "pod nulou" lze bez obav volit u těchto druhů: Darlingtonia californica, Dionaea muscipula, Drosera anglica, D.arcturi, D.intermedia, D.linearis, D.filiformis ssp. tracyi, D.filiformis ssp.filiformis, D.rotundifolia, D.stenopetala, Pinguicula alpina, P.balcanica, P.brevifolia, P.grandiflora, P.leptoceras, P.ramosa, P.vallisneriifolia, P.variegata, P.villosa, P.vulgaris, Sarracenia flava, S.minor (ze severních lokalit), S.purpurea ssp.purpurea, S.purpurea ssp.purpurea var.heterophylla, S.purpurea ssp.venosa (?), S.rubra ssp. (ze severních lokalit), všechny (?) hybridy se S.purpurea, Utricularia (ze severních lokalit). Zajímavé je, že část čerstvých semen rodu Drosera, Pinguicula a Sarracenia vysetých ihned po sklizni vyklíčí ještě tentýž rok bez nutnosti stratifikace, ale zbylá část skladovaných semen pro rok následující již k úspěšnému klíčení chladovou stratifikaci nezbytně potřebuje. Tepelná stratifikace se používá pro druhy na jejichž lokalitách se pravidelné vyskytují požáry (rostlinný pyrofyt) nebo jsou v určitém období vystaveny vysokým teplotám. Toto nepříznivé období rostliny přežívají ve stádiu dormantních hlíz nebo kořenů a někdy ho nepřežijí vůbec. Podobně se adaptovaly i semena těchto druhů a přirozený spouštěcí mechanismus klíčení semen je dán překonáním tohoto "horkého" období a následným poklesem teplot. Tuto formu stratifikace volíme zejména pro australské endemické druhy rodu Drosera, Byblis gigantea a pro jihoafrické caulescentní rosnatky (Drosera). Dříve používaná metoda zapálení chomáče slámy nad výsevem nebo máčení semen Byblis gigantea ve vařící vodě nepřinášela velký efekt. Naproti tomu použití stimulátoru kyseliny giberelové lze jen doporučit a poskytuje velmi dobré výsledky u moha těchto druhů. Semena australských hlíznatých rosnatek (Drosera) a Byblis gigantea mohou klíčit, pokud jsou vysety na substrát s přídavkem studeného popela. Tento účinek bývá vysvětlován tím, že v popelu jsou přítomny látky, které klíčení těchto semen stimulují. Další dvě zajímavé metody byly nedávno publikovány australským pěstitelem A. Lowriem a jsou použitelné pro většinu australských a jihoafrických druhů Drosera. První metoda spočívá ve vysetí semen na vlhký substrát a v umístění těchto výsevů v květináčcích do uzáku, nebo do blízkosti dýmu vycházejícího z venkovního smažícího roštu, nebo krbu na jednu hodinu. Druhá metoda využívá tzv. "kouřovou vodu", což je asi výluh z popela, nebo z kouře, který nabízí jedna australská firma. Semena se máčejí v tomto roztoku 24 hodin a poté se běžně vysejí. Bližší informace o složení nejsou známy. Zajímavý poznatek o klíčení získal Jan Flísek, který semena hlíznatých, trpasličích a caulescentních rosnatek připevňuje během zimy v papírových sáčcích k vařícímu ústřednímu topení na několik týdnů až měsíců za účelem teplotní stratifikace. Výsledky byly taktéž velmi povzbudivé. Semena hlíznatých a trpasličích rosnatek klíčí jednotněji oproti běžnému výsevu těchto druhů, kdy je klíčení značně rozvleklé.

Několik konkrétních tipů: Při výsevu vždy respektujte ekologické nároky jednotlivých druhů. Pokud je to možné zjistěte si maximum informací o tom v jakých podmínkách daný druh roste v přírodě, v jakém substrátu, jestli vyhledává stín, nebo roste na plném slunci, a jiné doplňující informace. Pomůže Vám to lépe pochopit, jakou máte zvolit konkrétní pěstitelskou metodu. Smutnou pravdou většinou je, že rozhodují maličkosti. Nepodceňujte to! Občas se stane, že daný druh sice vyklíčí, ale vzápětí ihned uhyne. Potom je něco špatně. Letos jsem vysel semena vzácné P.crystallina z jižního Turecka jejíž lokalitu jsem osobně navštívil. Výsev jsem provedl, jak jsem nejlépe uměl, po vyklíčení však vzápětí všechny semenáčky uhynuly. Ukázalo se, že jsem významně podcenil pH substrátu a vhodným se ukázal substrát až s pH 8-9, což mě sice mělo napadnout, ale nenapadlo. V důsledku této banální chyby jsem tak přišel o vzácné rostliny. Vždy respektujte ekologické nároky rostlin.

Kvalitní výsevní rašelina: Již několik let používám pro výsevy mechovou vrchovištní rašelinu z Rašelinových závodů Suchá Hora na Oravě, Slovensko. Je velmi kvalitní a pokud to jen jde, pokuste se ji sehnat. (Pozn. V současné době se tato rašelina netěží ani neprodává. Čeká se na vyjasnění majetkoprávních vztahů k rašeliništi. 12/2000) Také se prodávají litevské nebo německé mechové rašeliny, bohužel jsou často značně kontaminovány sporami mechů a řas. Jejich vhodnost pro výsev je nutno předem vyzkoušet. Nejméně vhodná je rašelina (Jedná se ale o slatinu s vyšším obsahem živin. Často obsahuje vysoké procento nezrašelinělých rostlin, zbytků stromů a keřů.) z Rašelinových závodů Soběslav. Pro výsevy nepoužívejte žádné mixované rašelinové substráty, které obsahují příměsi hnojiv nebo vápence, pouze čistou vláknitou mechovou rašelinu.

Křemenný písek: Tento "sklářský" čirý písek o zrnitosti 0,3 - 0,8 mm lze získat u vodáren a přečerpávacích stanic, kde se používá jako náplň do vodních filtrů a také v prodejnách pro akvaristy. Pokud ho neseženete, použijte praný říční nevápenitý štěrk jemnější zrnitosti, který poskytuje podobné výsledky. Tento štěrk doporučuji před použitím sterilizovat (převařit).

Fungicidy: V případě napadení výsevu plísněmi používám Fundazol, Euparen a Topsin, v poslední době zkouším Sandofan a Dithane, také s dobrými výsledky. Volím koncentrace doporučené výrobcem.

Zahraniční dodavatelé: Na světě existuje několik větších specializovaných firem, které se věnují prodeji semen masožravých rostlin. Prodejní cena porce (2-20 semen) se pohybuje od $1 do $3. Kvalita semen je značně různorodá s pravidlem, že čím je druh vzácnější, tím hůře klíčí, což souvisí s dobou skladování, dormancí, místem sběru a kvalitou dodavatele semen. Vzácné druhy (Cephalotus, Heliamphora) se vzhledem k nízkému počtu semen v porci (1-4), nízké klíčivosti a těžkému dopěstování pravděpodobně nevyplatí objednávat vůbec.

Literatura: V ČR byly o pěstování MR vydány prozatím dvě knihy:

Studnička Miloslav (1984): Masožravé rostliny, Academia Praha (150 str.): Tato kniha poskytuje komplexní informace o ekologii, výskytu a pěstovaní většiny rodů masožravých rostlin. Ač od doby publikovaní této knihy uplynulo více než 13 let, je stále v mnohém aktuální a vhodná pro všechny začínající pěstitele MR. Všem tuto knihu doporučuji, bohužel ji lze dnes koupit pouze v antikvariátech. Sežeňte si ji, stojí za to!

Ježek Zdenek (1997): Masožravé rostliny, ČZS Květ (70 str.): Tato nedávno vyšlá brožovaná kniha specialisty na pěstování tilandsií a orchidejí Z. Ježka seznamuje čtenáře se základními informacemi o pěstování MR. Autor se díky minimálním praktickým zkušenostem bohužel dopustil mnohých závažných chyb, zejména v pěstitelských postupech, a tak lze knihu doporučit pouze začátečníkům, jako cenný zdroj prvotních informací.

Dále vychází specializovaná literatura formou občasníků: Adéla – Revue o masožravých rostlinách: Odborný občasník poskytující aktuální informace ze světa masožravých rostlin. Čerpá jenom z překladů špičkových světových časopisů a literatury. Je vhodný pro ty, co chtějí být stále v obraze a mít přístup k neustále novým a zajímavým informacím o MR. Navazuje na dřívější vydávání velmi oblíbeného Pel-Melu (publikovány 4 čísla), jenž přestal vycházet.

Trifid – Brožury společnosti pěstitelů masožravých rostlin. Vychází 2-4 x ročně a jsou určeny pouze pro členy.

Odborné články: V posledních pár letech vyšlo několik velmi zajímavých a kvalitních článků o pěstování MR v časopise Živa.

II. Specifika jednotlivých rodů pro výsev semen

Aldrovandka měchýřkatá (Aldrovanda vesiculosa)

Vzhledem k velké vzácnosti rostlin, natož semen Aldrovandky jsou zkušenosti s výsevem tohoto druhu velmi omezené. Poštěstilo se mi v nedávné době získat poměrně značné množství semen tohoto druhu a to z různých evropských lokalit. Zdá se, že semena klíčí velmi obtížně a vyžadují delší dormantní periodu. Pomáhá stimulace klíčení kyselinou giberelovou. Čerstvá semena vysetá ihned po sklizni začínají rozvlekle klíčit asi za 2 měsíce. Semena skladovaná v ledničce při 2-5°C po dobu 2-3 roky začala v ledničce (!!!) spontánně klíčit. Klíčení je charakterizováno výrůstkem drobného bílého klíčku s černým zakončením (0,5-1 mm) na vrcholku semene. V tomto stavu mohou semena v lednici zůstat i několik měsíců. Po umístění na světlo a při 25°C následuje rychlé doklíčení a vývoj drobných rostlinek. Za dva měsíce mají rostlinky velikost asi 0,5 cm. Značné množství (60-80%) semen je vnitřně kontaminováno (v poutku), značná část klíčících semen uhyne.

Byblis (Byblis gigantea, B.aquatica, B.filifolia, B.liniflora, B.rorida )

Byblis liniflora klíčí při pokojových teplotách (18 - 30°C) v rozmezí dvou a více týdnů. Semena (5-10 ks) se vysévají co nejčasněji (únor-duben), na běžný výsevní substrát s větším podílem křemenného písku (rašelina:písek; 2:1-2), do plastových květináčků (např. 8x8 cm) a klíčí během několika dnů až týdnů. B. liniflora je letnička a během zimy většinou uhyne, pouze vyjímečně se stává že rostlinky přežijí zimu a na jaře opět pokračují v růstu. Během jedné sezóny tak rostliny stihnou dorůst do dospělosti a vykvést, aby vyprodukovaly dostatečné množství klíčivých semen na další rok. Byblis liniflora se v dospělosti vůbec nepřesazuje, protože má neobnovitelný kořenový systém. Opatrné přesazení je možné pouze u malých (1-2 cm) rostlinek, které ještě nestihnou prokořenit a nehrozí tak poškození kořenů. Byblis aquatica a Byblis filifolia klíčí při teplotách vyšších (27-35 °C) a vyžadují vyšší vzdušnou vlhkost. Semena Byblis gigantea vyžadují teplotní stratifikaci tak, jak je popsáno výše. Velmi se osvědčilo samotné použití kyseliny giberelové v jejímž roztoku se semena máčejí 24 hodin před vysetím na běžný substrát (rašelina; písek; 2:1). B. gigantea klíčí několik týdnů.

Láčkovice australská (Cephalotus folicullaris)

Semena láčkovice se vysévají na rašelinu s pískem (3:1) nebo na živý rašeliník (možná je i přísada perlitu). Výsev vyžaduje kolísání teplot a obecně nižší výsevní teploty. Semena klíčí většinou za několik měsíců (literatura se v jenom případě zmiňuje o pěti měsících). Semenáčky mají velkou úmrtnost a přesazují se asi jeden rok po výsevu. Bohužel vzhledem k velké vzácnosti semen tohoto druhu, větší praktické zkušenosti s výsevem stále chybí.

Darlingtonie kalifornská (Darlingtonia californica)

DarlingtoniaSemena D. californica vyžadují chladovou stratifikaci tak, jak je popsáno výše. Rostlinky klíčí od jednoho až dvou týdnů, ale klíčení může být velmi rozvleklé (až po několik měsíců). Pro výsev se používá rašelina s pískem (3:1) nebo živý rašeliník. Darlingtonia nemá ráda vysoké teploty nad 28°C. Optimální pro výsev je teplota 17 - 25°C a současné kolísání denních a nočních teplot. Pro výsev tak spíše vyhovují venkovní podmínky (balkon, zahrada). Jakmile jsou semenáčky větší a mají alespoň 2-5 lístků mohou se velmi opatrně přesadit. Nepřesazuje se nikdy během zimy, ale nejlépe na jaře, protože rostliny obnovují růst. Zajímavý poznatek jsem učinil se semeny darlingtonie z vyšších nadmořských výšek (asi 1900 m n.m.). Ačkoliv tato semena měla vysoké procento klíčivosti (až 70%-80%), při výsevní teplotě 20-25°C všechna z nich záhy uhynula, zatímco ostatní semena tohoto druhu získaná z různých “skleníkových” zdrojů vyklíčila a rostou bez problémů. Ukazuje se, že je nesmírně důležité brát v potaz původ semen a přizpůsobit tomu pěstitelskou techniku a v tomto případě vysévat tato semena ještě při nižších výsevních teplotách.

Mucholapka podivná(Dionaea muscipula)

Semena D. muscipula vyžadují chladovou stratifikaci a běžný substrát (rašelina: písek; 2:1). Semena klíčí při 18-28°C a 100% vzdušné vlhkosti po dobu několika týdnů a klíčení je značně rozvleklé. Semenáčky se přesazují, pokud mají alespoň tři lístky. Z čerstvých semen vysetých ihned po sklizni bez stratifikace klíčí velmi mizivé procento rostlin (5-20%), zatímco u semen kultivaru “Akai Ryu” skladovaných přes tři roky v ledničce to bylo až 80%.

Rosnatka (Drosera)

Rod Drosera je značně rozsáhlý a obsahuje několik desítek druhů s různými ekologickými nároky. Podle výsevních metod lze rosnatky rozdělit do několika výsevních skupin.

1. Rosnatky subtropické a tropické

Tato skupina zahrnuje nejběžněji pěstované rosnatky (D.capensis, D.capillaris, D. cuneifolia, D.dielsiana, D.indica, D.montana, D.spatulata, ap.), ale i velmi vzácné druhy (D.glabripes, D.glanduligera, D.graminifolia, D.villosa, ap.). Zvláštní skupinou jsou australské pralesní tropické rosnatky (D.adelae, D.prolifera, D.schizandra). Pro výsev se používá běžný výsevní substrát (rašelina:písek; 2:1) a teploty 19-25°C. Semena ochotně klíčí během několika dnů až týdnů. D.glanduligera jsem vyséval při nízké teplotě 10 - 15°C, klíčí za několik týdnů až měsíců. Pralesní rosnatky se vysévají při vyšší teplotě 28 - 35°C. Vzácné, zejména jihoamerické druhy klíčí rozvlekle a nevypočitatelně a klíčení trvá i několik měsíců. Nutno experimentovat. Pokud jsou však semena absolutně čerstvá, pak bez problému vyklíčí většina semen do 4 týdnů. Semenáčky se přepíchávají jednotlivě nebo po skupinkách do nového substrátu, jakmile to velikost rostlin dovolí. Častější přesazování není na závadu.

2. Rosnatky vyžadující chladovou periodu

Do této skupiny řadíme evropské a americké rosnatky (D.anglica, D.filiformis, D.intermedia, D.linearis, D.rotundifolia) a novozélandské a australské rosnatky (D.arcturi, D.binata, D.stenopetala). Vyžadují chladovou stratifikaci a substrát složený z rašeliny a písku (3:1). Semena obvykle klíčí za několik týdnů po ukončení stratifikace. D.binata není nutné stratifikovat, pokud je výsev prováděn ihned po sklizni. Čerstvá semena D. arcturi stratifikovaná při kolísavých teplotách (-5 až 15°C) klíčí asi během 3 měsíců. Klíčivost vysetých semen po 5 měsících byla asi 5%. Při dostupnosti venkovní kultivace se výsev evropských druhů provádí ihned po dozrání semen, část semen vyklíčí tentýž rok a část obvykle na jaře. Osvědčil se taktéž výsev na podzim, kdy se semena vysejí v říjnu-listopadu a ve venkovních podmínkách se ponechají do jara, kdy spontánně vyklíčí. Květináčky musí stát celou dobu ve vodě a výsevy chráníme pouze před přímým deštěm. Během zimy výsevy přikrýváme sněhem.

3. Trpasličí rosnatky

Australské trpasličí rosnatky (D.ericksoniae, D.nitidula, D.occidentalis, D.pulchella, D.pygmaea, ap.) vyséváme na běžný výsevní substrát (rašelina s pískem; 2:1-2) při teplotách 15-25°C. Pro výsev vzácnějších druhů (D.lasiantha, ap.) a nebo pro jednotnost v klíčení používáme teplotní stratifikaci, nebo přídavek popela do výsevu. Teplotní stratifikaci lze také použít i pro běžné druhy. Urychlí se tím klíčení a zvýší počet vyklíčených rostlin. Semena ochotně klíčí během několika týdnů. Lze taktéž použít kyselinu giberelovou.

4. Hlíznaté a jihoafrické rosnatky

Australské hlíznaté rosnatky (D.erythrorhiza, D.gigantea, D.marchantii, D.menziesii, D.stolonifera, ap.) a vzácné jihoafrické rosnatky (D.cistiflora, D.hilaris, D.pauciflora, D.regia, D.trinervia, ap.) klíčí mnohdy velmi obtížně a nevyzpytatelně. Klíčení může trvat i několik let (1-3). Pro úspěšný výsev se používá teplotní kouřová stratifikace, jak byla popsána dříve. Přídavek popela a stimulace pomocí kyseliny giberelové také vede k úspěšnému klíčení. Nutno experimentovat. Výsev se provádí na rašelinu s pískem (1:1) při nižších teplotách 18°C a některá semena klíčí pouze pokud teplota poklesne na 5-10°C! Vyklíčené semenáčky mají malou odolnost vůči suchu, během dormantní periody proto vyžadují slabě vlhký substrát. Vysoká vzdušná vlhkost a přemokřený substrát obvykle vede k jejich úhynu.

5. Speciality

D.petiolaris – complex (D.dilatato-petiolaris, D.falconeri, D.lanata, D.ordensis, ap.)

V poslední době došlo k objevení a popsání několika druhů velmi zajímavých tropických rosnatek ze severní Austrálie. Tyto nádherné robustní rostliny mají zvláštní ekologické nároky, které stojí za další komentář. Bohužel jejich úspěšná kultivace není zatím příliš rozpracována. Růstová perioda trvá od listopadu do května. Rostliny rostou zpravidla na výsluní při 24-32°C. Často se vyskytují na extrémně zrašelinělých a písčitých substrátech, někdy i zaplavené vodou. Vzdušná vlhkost se pohybuje od 50-90%. Kvetou v listopadu a poté opět v květnu. Klidová perioda trvá od června do října. V této době neprší a lokality zvolna vysychají, až vyschnou úplně. Vzdušná vlhkost poklesne na 20-40% a teplota 14-32°C. Semena D.petiolaris-complex se vysévají na rašelinu s pískem (3:1, nebo 3:2). Klíčí během několika týdnů, ale i měsíců. Trpělivost! Výsev se provádí při vyšší teplotě 25-35°C a vysoké vzdušné vlhkosti, za současného dobrého větrání, které slouží jako prevence proti napadení plísněmi. Během krátkých zimních dnů je nutné přisvětlovat, rostliny nedostatkem světla hynou. Semena mohou upadnout do dormance, pokud je výsevní teplota příliš nízká! Zajímavé je, že podle posledních zkušeností většina druhů této skupiny spolehlivě klíčí i při 16°C (D.caduca, apod.), přesto např. D.falconeri zřejmě vyžaduje pro vyklíčení vysokou teplotu blízkou 35°C.

Rosnolist lusitanský (Drosophyllum lusitanicum)

Drobná černá semena rosnolistu mají pevné osemení. Po 3-5 semenech se vysévají do vypalovaných hliněných květináčů o průměru 12-18 cm, na propustný vlhký substrát (rašelina : písek : perlit; 2:1:1) a klíčí ve tmě. Výsev se proto přikryje neprůsvitným krytem. Jakmile semena vyklíčí, kryt se odstraní a semenáčkům se dopřeje dostatek osvětlení. Pro úspěšné klíčení existuje několik metod. Dříve se používala 4-10% kyselina sírová, která narušila pevného osemení a semena tak snáze vyklíčila. Nyní lze doporučit následující metody: 1. Uříznout velmi tenký plátek osemení na užším konci semene (na špičce), nebo semeno obrousit na pilníku nebo brusném papíru a poté semena vyset; 2. použít první metodu a semena navíc předem namočit na 24 hodin do roztoku kyseliny giberelové; 3. semena namočit do roztoku "kouřové vody" (viz výše) na 24 hodin před výsevem. Aby se osemení dalo dobře naříznout doporučuje se předem namočit semena na 24 hodin do vody. Semena klíčí při běžné vzdušné vlhkosti za jeden až několik týdnů. Pokud se semena vysejí s použitím kyseliny giberelové klíčí už po jednom týdnu, zatímco pří použití pouze čisté vody klíčí během 2-3 týdnů. Při vysoké vlhkosti semena a semenáčky hynou. Jakmile semena vyklíčí je nutné snížit vlhkost a rostlinám začít větrat. Rosnolist vyžaduje dostatek světla. Zvláštní kapitolou je následující zvládnutí úspěšné kultivace, které spočívá v "přiměřené" vlhkosti substrátu. Podle nejnovějších pozorování lze Drosophyllum velmi snadno pěstovat např. na okenních parapetech, kdy jsou rostliny zalévány ze spodu do podmisek, podle jejich aktuální potřeby. Substrát se musí stále udržovat vlhký, ne přemokřený. Není tedy nezbytně nutná konstrukce tzv. "dvoukvětináčů", jak bylo dříve několikrát uváděno. Jak zjistil Jan Flísek, zajímavé je, že semena klíčí také na světle. Během prvních dvou až třech měsíců asi 40% vyklíčených rostlin uhyne. Dospělé rostliny hynou jen zřídka, protože narozdíl od mladých rostlin lépe snášejí přemokření nebo vyschnutí substrátu.

Genlisea (Genlisea)

Semena rodu Genlisea se vysévají na běžný substrát (rašelina:písek; 3:1) při 25-35°C a klíčí většinou během několika týdnů až měsíců. Po dvou měsících po vyklíčení mají rostliny velikost asi 4 mm v průměru. Nedávno byla publikována nová výsevní metoda, kterou lze s úspěchem použít i pro rody Utricularia a Heliamphora. Semena se vysejí do květináčků na substrát tvořený rašelinou a pískem (1:1). Ty se postaví do misky s vodou tak, aby zálivková voda byla minimálně 4 cm pod okrajem květináče. Výsevy se třikrát denně shora přelívají vodou a to po dobu minimálně pěti minut na jeden výsev (květináč). Důležitá podmínka pro úspěšné klíčení je dostatek světla (např. umělé osvětlení) a dlouhá světelná perioda (14-16 hodin). Výsevy taktéž vyžadují kolísání teplot, denní teploty nad 35°C a noční teploty pod 18°C a proudění vzduchu (větrání, ne průvan) během celé doby výsevu. Druhá metoda spočívá ve výsevu na čistou rašelinu. Semena se umístí na jedno místo do středu květináče, nerozptylují se (asi 30 semen na 1 cm2) a posypou se špetkou GA3. Zalévá se pouze podmokem! Semena rodu Genlisea jsou všeobecně málo klíčivá. Použití kyseliny giberelové často vede k úspěšnému klíčení. Použití umělého osvětlení lze jen doporučit.

Heliamfora (Heliamphora)

Bohužel nejsou dostupné téměř žádné významné praktické zkušenosti s výsevem tohoto rodu, což je dáno vzácností a velkou cenovou náročností semen. Jedinou vhodnou metodu, kterou tak lze doporučit je ta, která je publikována pro rod Genlisea (viz výše). Při klasickém výsevu semena často neklíčí a plesniví a můžeme se jen domnívat, jestli je to způsobeno nízkou dobou klíčivosti semen, nebo přítomností nějakého prozatím neznámého dormantního faktoru. Oproti tomu čerstvá semena podle některých zkušeností klíčí dobře a bez nutnosti jakékoliv stratifikace. Výsev byl prováděn na živý nastříhaný rašeliník nebo čistou rašelinu, kdy květináčky byly v uzavřeném akváriu. Semena vyklíčila během jednoho týdne až měsíce od výsevu při 22°C. Čerstvá semena H.heterodoxa, vysetá mnou ihned po sklizni nevyklíčila vůbec. Zato semena H.nutans skladovaná v ledničce 1-2 roky vyklíčila s 5% klíčivostí po jednom měsíci. Semenáčky rostly extrémně pomalu; 3 mm za 2 měsíce od vyklíčení, a poté mi uhynuly. Výsevy vyžadují dostatek osvětlení. Bohužel semenáčky velmi pomale rostou a lze předvídat následný velmi vysoký úhyn. Květináčky s výsevem nesmějí stát ve vodě (zalévat opatrně shora měkkou vodou). Vyklíčené semenáčky jsou citlivější na vyšší teploty, než dospělé rostliny, proto je nevystavujeme přímému oslunění během letních měsíců.

Ibicella a Proboscidea

Semena je nutno před výsevem narušit uříznutím tenkého plátku z osemení a poté namočit na 24 hodin do roztoku kyseliny giberelové. Jan Flísek doporučuje osemení oloupat celé. Semena se vysévají do rozměrných květináčů (16 x 16 cm) a klíčí během několika dnů až týdnů při 60% vzdušné vlhkosti a 20-30°C. Bez této procedury je klíčení rozvleklé a trvá i několik měsíců. Proboscidea obvykle klíčí po 4 dnech až několika týdnech po vysetí s použitím GA3, Ibicella obvykle klíčí po 6 až 8 týdnech od vysetí s použitím GA3. Jako výsevní substrát se osvědčila směs rašeliny, písku (perlitu) a zetlelého chlévského hnoje, (místo hnoje lze použít granulované hnojivo) v poměru 15:4:1. Vyklíčeným rostlinkám je nutné začít co nejrychleji větrat. Rostliny rostou velmi rychle a kvetou obvykle již za 6 týdnů od výsevu.

Láčkovka (Nepenthes)

Tenká vřetenovitá semena tohoto rodu vyséváme na živý stříhaný rašeliník nebo běžný výsevní substrát (rašelina:písek; 2:1), kde klíčí až několik měsíců při 18-30°C. Některá semena mohou vyklíčit během několika dnů (11), jiná až po několika měsících (6-8) od výsevu. Semena N. albomarginata mi vyklíčila téměř po jednom roce. Převládá názor, že semena láčkovek mají významně omezenou dobu klíčivosti a že po několika měsících skladování jsou téměř ze 100% neklíčivá. Nelze stále objektivně posoudit nakolik je tento názor pravdivý. Přesto se jsou známy druhy, jako N. fusca, která si zachovává 90% klíčivost semen po 14 měsících skladování, zatímco semena např. N. bicalcarata nebo N. ampullaria mají klíčivost omezenou pouze na několik týdnů. Semena N.pervillei vyklíčila i po 3 letech skladování v ledničce. Často se také stává, že semena rodu Nepenthes v přírodě bývají kontaminována spórami plísní. Podle zkušeností z posledních výsevů, přibližně 17 druhů láčkovek sbíraných na přírodních stanovištích (stejného stáří), je klíčení značně různorodé a nepravidelné. Semena některých druhů (N. sanguinea, N. singalana, N. ramispina, N. densiflora, N. lavicola, N. mikei) vyklíčila po 2-3 měsících, ale až poté, co byla lokálně napadená neznámou plísní, která po 2-3 týdnech samovolně zmizela. Semena dalších druhů (N. dubia, N. inermis, N. ovata, apod.) zatím nevyklíčila ani po 8 měsících od výsevu.

Tučnice (Pinguicula)

Podle ekologických nároků lze rozdělit tučnice do několika výsevních skupin. Mezi druhy s chladovou periodou řadíme evropské, japonské, jihoamerické a asijské druhy tučnic, které zimní mrazivé období přežívají ve stádiu dormantních pupenů (hibernaculum) (P.alpina, P.grandiflora, P.leptoceras, P.longifolia, P.macroceras, P. vallisneriifolia, P.vulgaris, ap.) a dále pak rostliny, na jejichž výskytištích se během zimy ochladí na 0-15°C, ale nemrzne a rostliny omezí růst, ale nemění svůj vzhled (P.caerulea, P. crystallina, P. hirtiflora, P.lusitanica, P.lutea, P.primuliflora, P.pumila, ap.). Pro semena mrazuvzdorných druhů lze použít některou z metod chladové stratifikace tak, jak byla popsána např. pro rosnatky vyžadující chladovou periodu. Těmto druhům nejlépe vyhovuje celoroční venkovní kultivace. Mnohé z těchto druhů nelze úspěšně pěstovat v bytových a skleníkových podmínkách. Semena klíčí za dva až několik týdnů po ukončení stratifikace. Ostatní druhy tučnic z této skupiny se vysévají na povrch substrátu při teplotách 15-25°C nejlépe na jaře. Výsevům prospívá kolísání nočních a denních teplot a všeobecně nižší výsevní teploty. U některých druhů (např. P.mundii, P.vallisneriifolia) pomáhá výsev krátkodobě (1-4 týdny) stratifikovat při teplotě 5-10°C. Semena klíčí během několika dnů až týdnů. Používají se dva druhy výsevních substrátů. Pro druhy vápnomilné (P.alpina, P.hirtiflora, P.longifolia, P.lusitanica, P.vallisneriifolia, ap.) je vhodný substrát složený z rašeliny, křídového jílu, praného štěrku a vápencové drti (2:1:0,5:1) (někdy s přídavkem sádry), nebo tzv. měkký travertin (strukturní fluviální pěnovec), což je v laické řeči měkký pórovitý vápencový slepenec sající vodu, který se osvědčil pro výsevy a kultivaci mnoha vápnomilných druhů a mexických tučnic. Semena se tak přímo vysévají na vlhký "kámen" postavený v podmisce, který později slouží i pro kultivaci vyklíčených rostlin. Podle ekologických pozorování na stanovištích tučnic rostoucích na vertikálních skalních stěnách (P.alpina, P.crystallina, P.hirtiflora, P.longifolia, P.vallisneriifolia) vyhovuje těmto druhům také výsev a kultivace na vertikálně našikmeném substrátu, kterým shora protéká voda. Tento způsob kultivace však není nezbytný. Pro ostatní druhy tučnic (P.grandiflora, P.lutea, P.primuliflora, P.pumila, P.vulgaris, ap.) se používá běžný výsevní substrát složený s rašeliny a písku (3:1). Mexické sukulentní druhy (P.agnata, P.gracilis, P.lilacina, P.moranensis, P.potosiensis ap.) se vysévají při 20-30°C na povrch substrátu složeného z rašeliny, křídového jílu, praného štěrku a vápencové drti (2:1:0,5:1). Jako alternativní výsevní substrát lze použít rašelinu, prachový perlit a vápencovou drť (1:1:0,5), nebo strukturní fluviální pěnovec (tzv. měkký travertin). Semena klíčí během několika dnů (7) až týdnů. Po vyklíčení je nezbytně nutné začít výsevům větrat. Je zajímavé, že druhy které vyklíčily na výsevním substrátu s měkkým travertinem rostou mnohem rychleji, než na jiných substrátech. Tropické stále rostoucí druhy (P.albida, P.benedicta, P.casabitoana, P.cladophila, P.jackii, P.lignicola, ap.) se vysévají na rašelinu s pískem (3:1) při teplotách 20-35°C. P.filifolia klíčí během jednoho měsíce od výsevu při 25°C, po dvou měsících mají rostliny velikost 1,5 cm. Klíčivost vysetých semen byla velmi nízká (asi 2%). Bohužel vzhledem k nedostatku praktických zkušeností, nelze prozatím sdělit více. Zvláštní kapitolou úspěšných výsevů tučnic je vzdušná vlhkost. Všechny výsevy vyžadují vyšší vzdušnou vlhkost. Jakmile semena vyklíčí je nezbytně nutné ihned mladé rostliny otužovat a začít jim opatrně větrat. Vyšší vlhkost (40-70%) a dobré proudění vzduchu vyžadují všechny tučnice z první a třetí výsevní skupiny. Mexickým tučnicím vyhovuje vlhkost nižší (30-50%) a dobré větrání, ale během zimy, kdy substrát vyschne, prospívá občasné mlžení. Přesazují se rostlinky ve velikosti 4-8 mm. Zajímavá metoda výsevu použitelná pravděpodobně pro všechny skupiny tučnic byla publikována M.Studničkou. Spočívá ve výsevu, který se provádí nasypáním semen do vody v průhledné nádobě. Výsevy se umístí na světlo při pokojové teplotě. Voda vymývá ze semen inhibitor klíčení (ABA) a semena lépe a rychleji klíčí. Při použití této metody dormantní druhy nevyžadují jinak nezbytnou stratifikaci. Vyklíčené plovoucí semenáčky je nutno vylovit a posadit na vhodný substrát a alespoň jeden týden udržovat zvýšenou vzdušnou vlhkost. Poté je však nutno rostlinky otužovat větráním.

Měchýřnatka (Polypompholyx) {=Utricularia}

Semena se vysévají na běžný vlhký výsevní substrát (rašelina:písek; 2:1), při teplotě 15-25°C. Výsev vyžaduje 100% vzdušnou vlhkost. Semena klíčí po několika týdnech až měsících od výsevu. Semena mají zřejmě částečně blokované klíčení, takže vyklíčení části semen lze očekávat i po jednom roce. Lze taktéž doporučit metodu přisypání GA3, tak jak byla uvedena pro rod Genlisea. Polypomphlolyx je sezónní rostlina, jejíž populaci je nutno obnovovat každoročním výsevem. Získání semen není jednoduché, protože rostliny jsou cizosprašné. Rostlina dorůstá do dospělosti asi za 2-4 měsíce od vyklíčení.

Roridula

Ačkoliv Roridula není masožravá, bývá často pěstována pro svojí podobnost s masožravými rostlinami. Návod pro výsev uvádí Adrian Slack v knize Fleischfressende Pflanzen für Haus und Garden (Masožravé rostliny pro dům a zahradu). Semena rodu Roridula se vysévají na běžný vlhký výsevní substrát (rašelina:písek; 3:1) s hodnotou pH 4,5-5,5 a to nejlépe v lednu - únoru. Takto vysetá semena se přikryjí slabou vrstvou substrátu a postaví se ven na mráz na 3 dny a poté se opět přenesou do tepla (22-25°C). Bez této procedury výsev klíčí nepravidelně a klíčení je velmi rozvleklé. I mírně naklíčená semena snesou mráz mínus 25°C. Substrát se během výsevu udržuje neustále vlhký, ne přemokřený. Přesazují se jednoleté a dvouleté rostlinky. Z.Ježek ve své knize uvádí, že Roridula je rostlinný pyrofyt a pro úspěšné klíčení vyžaduje některou z metod tepelné stratifikace. Jiný autor se zmiňuje o stratifikaci semen přelitím teplou vodou (60°C).

Špirlice (Sarracenia)

Semena rodu Sarracenia vyžadují některou z metod chladové stratifikace, jak bylo popsáno výše. Výborné výsledky poskytuje použití kyseliny giberelové. Další zajímavá stratifikační metoda použitelná u tohoto druhu spočívá v tom, že se semena umístí do malého plastového sáčku, přidá se voda a sáček se vloží se na 48 hodin do mrazničky před výsevem. Zdali je tato metoda použitelná pro všechny druhy a jaký má úspěch není známo. Semena se vysévají na běžný vlhký výsevní substrát (rašelina:písek; 3:1), při 18-28°C a 60 - 100% vzdušné vlhkosti. Semena klíčí během několika týdnů až měsíců a klíčení může být značně rozvleklé (až 1,5 roku). Vyklíčené rostlinky je nutno začít po několika týdnech až měsících otužovat a výsevům opatrně větrat. Později je nutno větrat intenzivněji. Přesazuje se, mají-li rostlinky 2 nebo 3 pasti. Zajímavé pozorování jsem učinil u semen S.purpurea ssp. purpurea. Nevyklíčená semena z loňského roku (výsev na jaře na rašeliník) jsem ponechal celou zimu ve venkovních podmínkách na zahradě vystavené všem nepřízním počasí a také mrazům. Na jaře zbylá semena dodatečně vyklíčila.

Bublinatka (Utricularia)

Semena bublinatek se vysévají na povrch běžného vlhkého výsevního substrátu (rašelina:písek; 3:1) a nezasypávají se. Vyhovuje jim běžná teplota (20 - 30 °C) a vyšší vzdušná vlhkost. Lze taktéž použít metodu popsanou pro rod Genlisea. Semena začínají klíčit během několika týdnů. Rostlinky se rychle rozrostou a poté se v malých trsech přesazují. Australské hlíznaté bublinatky (U. menziesii) a jednoleté australské bublinatky vyžadují pro klíčení tepelnou stratifikaci, jako např. hlíznaté rosnatky. Semena evropských a severoamerických druhů, vyžadují chladovou stratifikaci.